Paasilinna, Arto: Syn boha hromovládce

Román finského humoristy, v němž nejvyšší bůh pohanského pantheonu vysílá na zem svého syna a ten se střetává s realitou současného Finska. V tomto románu nás autor zavádí mezi dávné bohy starých Finů, kteří ze svého nebeského sídla sledují neutěšenou situaci - ve Finsku se rozmohlo jakési křesťanství a jim zbývá poslední vyznavač, neúspěšný sedlák, starožitník a všemi zneužívaný jelimánek Ronkainen. Rutja, syn nejvyššího boha Ukka, se vydá na Zemi, aby obnovil starou víru. Zjeví se Ronkainenovi a vymění si s ním podobu, a zatímco se sedláček v impozantním těle pohanského boha skrývá ve vlastním statku, Rutja v jeho nanicovaté podobě se pustí do práce. Mimochodem přitom vyřeší řadu problémů, s nimiž si jeho neprůbojný věřící nedovedl poradit, hlavně ale získává nové přívržence, přičemž mu neocenitelnou službu prokazují hromy a blesky, jimiž skrze svého božského otce vládne. Se skupinou takto získaných pomocníků se vrhne na uzdravování nemocných, a protože jsme ve Finsku konce 20. století, jedná se o nemocné duševně. Založí zázračné sanatorium a svatostánek staronové víry v jednom, což se ale nelíbí nejen církvi, ale ani dosud dobře prosperujícím psychiatrickým léčebnám.

Cílek, Václav: Orfeus

Putování v příbězích a úvahách českého geologa po reálných jeskyních Egypta, Jeruzaléma, Ameriky i Prahy, a komentovaný výběr různých antických podsvětních textů. První část knihy tvoří příběhy a úryvky, které Václav Cílek nashromáždil během své první americké cesty v roce 1994, expedice do Gilf Kebíru v roce 2008 a nedávné cesty do obojetného Jeruzaléma. Některé příběhy se zde objevují poprvé, jiné byly publikovány v jeho první knize Píseň pro odcházející duši (Malvern, 1997). Tyto příběhy spojuje motiv snu či vize. Druhá část knihy je antologií převážně starověkých úryvků o podsvětních kultech, branách, jeskyních a obecně o podzemních bludištích, jakými podle jistých představ prochází duše po smrti. Ústředním motivem jinak potemnělých textů je střídmost - Sofrosyné. Pokud si ji člověk osvojí zaživa, nepřepije se pramene zapomnění, a nemusí opakovat bludnou pouť. Pojem střídmosti a přiměřenosti zároveň otevírá i aktuální cestu těch civilizací, které nechtějí jen tak zazářit a zhasnout.