Bibliografie - 1. světová válka úvod

Napsal Administrátor na . Odesláno do První světová válka

Ztracená generace – tak byla označena celá jedna generace literátů, kteří začali psát svá díla po návratu z bojišť 1. světové války. Byla to válka, která jako první v historii byla označena světová, poprvé se na bojištích objevily tanky, letadla, bojové plyny. Poprvé bylo v takové míře válkou zasaženo obyvatelstvo v týle bez ohledu na to, zda kolem procházela fronta či nikoliv. Byla to válka, která změnila Evropu a celý svět. Její hrůzy, všechna ta bezmoc obyčejného vojáka ve válečné mašinérii i beznaděj po návratu z válečných front byla v dílech těchto autorů. Možná věřili, že jejich díla vyburcují mocné a válečné běsnění se už nebude opakovat. Nestalo se. Přesto bychom neměli zapomínat.

Připravili jsme malý výbor z knížek o 1. světové válce. Je rozdělený na dvě části – knížky naučné a beletrie. Není rozdělený chronologicky podle data vzniku knih. Čtenář si sám může udělat obrázek o posunu ve vnímání této historické události v čase.

Pro ilustraci stačí ocitovat verše dvou velkých českých básníků Fráni Šrámka a Jaroslava Seiferta. Naděje, že s koncem této války se už nemůže takový válečný konflikt opakovat, se kamsi vytratila.

Fráňa Šrámek ve sbírce Splav z roku 1916 napsal báseň Voják v poli

Vrátím-li se domů – půjdu naší ulicí,
Půjdu naší ulicí, pomalu a tiše,

Povím jim všechno. A budu čist. Pak vstanu,
zaliji květiny v oknech. Naleznu pod jejich lístky
zelený, blažený život. Budu jak rolník a pastýř.
Nebudu voják. To bude krásné.

Jaroslav Seifert ve své poslední básnické sbírce Býti básníkem z roku 1983 napsat báseň Už nikdy

A do ticha smrti
Vykřikl jsem zvýšeným hlasem,
Aby to válka slyšela:
Už nikdy, válko!

Kohout se na mě zadíval
Svým zlým černým okem
A dal se do strašlivého smíchu.
Smál se mně
A mému marnému volání.