Narodil se v domě čp. 78 na náměstí jako syn brašnáře a řemenáře Františka Kleinera (syna řemenáře Celestina Kleinera v čp. 96 a Františky, dcery Josefa Wintra, chalupníka v Ledhuji) a Anny Holinkové, pocházející ze starobylého rodu suchodolských šolců (dcery zámečníka Josefa Holinky v Polici čp. 78 a Anny, dcery Emiliána Pejskara, obuvníka v Polici. Obecnou školu František Kleiner vychodil v Polici, od roku 1898 studoval na gymnáziu v Rychnově n. Kn., kde bydlel u svého strýce, rychnovského knihaře Františka Holinky a kde také jako žák primy obdržel uprázdněné místo ve studentské nadaci polického souseda Tadeáše Luňáčka z r. 1823.

Po vysokoškolských studiích v Praze se věnoval učitelství. Hned v počátku jeho profesní dráhy musel, již ženatý, narukovat do 1. svět. války. Na ruské frontě v Haliči byl těžce raněn průstřelem plic a uzdravil se díky ruským lékařům. Během zajetí v Rusku dokonale ovládl ruštinu. Jakmile se začaly v Rusku formovat čs. legie, vstoupil do nich a jako legionář prodělal celou anabázi sibiřskou magistrálou. Domů se dostal roku 1920 vlakem z Terstu, kam připlul lodí z Vladivostoku.

V čsl. republice se stal profesorem a později ředitelem Státního koedukačního učitelského ústavu na Kladně. U studentů byl velmi oblíbeným profesorem, ve volném čase pořádal mnoho přednášek, hlavně po severozápadních Čechách, byl i starostou Sokolské župy Budečské. Z ruských legií se důvěrně znal s prezidentem republiky T. G. Masarykem, kterého při jeho pobytech v Lánech často navštěvoval.

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se mu však stala jeho sokolská a legionářská činnost osudnou. Gestapo mu několikrát prohledalo byt, nakonec jej zatkli, v Praze byl podroben výslechům. Požadavek Němců, aby se stal tlumočníkem při vyslýchání ruských zajatců však striktně odmítl, byl proto odvezen do Malé pevnosti v Terezíně. Konečná stanice jeho životní pouti byl koncentrační tábor v Osvětimi, kde zemřel.

Zdroje v knihovně:

PICHL, Miroslav: Police nad Metují : dějiny města a regionu v běhu let / - Police nad Metují : Město Police nad Metují, 2015. -- 2 CD-ROM : zvuk, barevný ; 12 cm.

Po gymnasijních studiích v Broumově a v Praze a filosofických v Litomyšli sloužil na břevnovských benediktinských panstvích jako hospodářský úředník. Roku 1838 se stal písařem vrchnostenské kanceláře v Polici. Roku 1844 se stal obročním na klášterním statku v Meziměstí, roku 1850 vstoupil do státních služeb v Praze k podkrajskému úřadu na Smíchově jako řídící komisař daní z příjmů, roku 1852 stal se berním dozorcem v Plané, potom v Novém Bydžově a konečně zase v Praze. Roku 1862 opustil státní službu a stal se prvním pokladníkem berního úřadu města Prahy.

Již za studií vstoupil do řady buditelů české národnosti a literárních nadšenců. Roku 1831 vy-stoupil jako posluchač filosofie v Litomyšli v deklamačních hodinách ponejprv s českými de-klamacemi, k čemuž složil některé žertovné deklamace: „Pivečko Skřivanské“, „Lov u Králík“, „Můra z Dobrévůdy“, „Nevěsta Vrchlabská“ aj. Své literární prvotiny uveřejňoval pod pseudo-nymy „Kopidlanský“ a „Venkovský“, publikoval v časopisech »Jindy a nyní«, ve »Včele« a »Večerním vyražení« (v letech 1828-37). V Polici vedl ochotnické divadlo, na návod V. V. Tomka se rovněž věnoval místní historii. O Polici také napsal roku 1843 do „Květů“ článek z její historie s názvem „Police a Sloupno“; větší spis „Nástiny venkovského života“, líčící břitkou satirou neradostné patrimoniální poměry, nebyl censurou propuštěn do tisku. Jeho „Vzpomínky starého vlastence“ vycházely v „Zábavných listech“ v letech 1888-89. Jako dobrý hudebník skládal i drobné taneční skladby.

K vybídnutí režiséra brněnského divadla Karla Rubera přeložil do němčiny Klicperovy hry: „Rohovín čtverrohý“, „Divotvorný klobouk“ a „Uhlířka“. Roku 1848 se zúčastnil aktivně poli-tického života. Polici i později často rád navštěvoval.

Zdroje v knihovně:
PICHL, Miroslav: Police nad Metují : dějiny města a regionu v běhu let / - Police nad Metují : Město Police nad Metují, 2015. -- 2 CD-ROM : zvuk, barevný ; 12 cm.