Narodil se v Náchodě váženému měšťanu a lékárníku Vilému Seidlovi a Vincencii Seidlové z rodu náchodských pekařů Vejrů.

Po studiích se stal učitelem. Začal ve Žďáru nad Metují roku 1879, pak působil rok na Bezděkově a pak na dívčí obecné škole v Náchodě, dále v České Čermné a Velkých Petrovicích. Od roku 1885 učil v Náchodě jako řádný učitel.

Hasičství se Seidl věnoval už v době svých studií, zpočátku se účastnil cvičení hasičského odboru Tělocvično-hasičské jednoty Sokol v Náchodě, kde se později stal i vyhledávaným cvičitelem. Počátky spolkové činnosti se datují už od roku 1879, kde se jako osmnáctiletý stal zakladatelem, cvičitelem a jednatelem sboru v dnešním Žďáru nad Metují, čímž udal tomuto sboru prvenství v polickém (Police nad Metují) okrese. Z důvodu zdokonalování se v hasičských vědomostech a dovednostech, působil Seidl současně jako člen v nedalekém Polickém hasičském sboru, kde také absolvoval cvičitelský kurs pod vedením V. Pohla. V roce 1880, kdy byl přeložen do Bezděkova, se rozhodl také v tomto svém novém domově založit hasičský sbor. Přestože založení nebylo úplně snadné, díky píli a vytrvalosti se to ještě téhož roku podařilo. Stejně jako ve "svém" sboru ve Žďáru byl jednatelem, cvičitelem a velitelem, měl též funkce i v nově založeném hasičském sboru v Bezděkově. S nadsázkou by se dalo říci, že kde Seidl působil, tam založil také hasičský sbor. Díky němu postupně vznikly sbory v České Čermné a Velkých Petrovicích.

Seidl inicioval založení Župní hasičské jednoty Náchodské, která sdružovala jednotlivé sbory. Do osmi let od založení vzniklo přičiněním činnosti župy (jejímž jednatelem a dozorcem byl právě Seidl) sedmnáct nových hasičských sborů. V roce 1893 byl zvolen župním starostou Náchodské župy, tuto funkci vykonával až do roku 1924, kdy odešel do výsluhy z pozice ředitele Chlapecké školy v Náchodě a přesídlil do Prahy. Za zásluhy o budování Náchodské župy zůstal nadále čestným starostou. Župa byla také na jeho počest přejmenována na Župa Náchodská-Seidlova.

21. prosince 1919 byl v Brně A. L. Seidl jednomyslně zvolen prvním starostou Svazu dobrovolného hasičstva Česko-slovenského, tuto funkci vykonával do r. 1934.

Jeho činnost v hasičství nebyla zaměřena pouze na organizační stránku, ale také na stránku vzdělávací, která zahrnovala činnost cvičitelskou v domovském sboru i sborech okolních. Toto jeho cvičitelství bylo podpořeno četnou publikační činností, jež výcvik samotný značně usnadňovala a sjednocovala. Jmenujme namátkou publikace vydané roku 1900: "Methodika signálův", "Hasičská škola" (spolu s br. Jindrou) a "Hesla a průpovědi k hasičským slavnostem" z roku 1902.

Za dobu své působnosti se podílel na založení všech příspěvkových podniků ČZHJ, zvláště "Pohřební pokladny", "Podpůrné pokladny starobní" i dalších jednotou zřízených podniků: "Hasičské vzájemné pojišťovny", "Hasičské záložny", "Nákupny" a "Zemského hasičského muzea". Stál také u vzniku "Samaritské služby hasičské", která byla až v roce 1950 rozhodnutím Národní fronty převedena pod Československý červený kříž.

Pokusil se i o tvorbu beletristickou. Dokladem je knížka Hasičské feuilletony Adolfa L. Seidla, kterou vydal vlastním nákladem v Náchodě r. 1900.

Zdroje v knihovně: 

Nývlt, Karel: Adolf Leopold Seidl, hasič: portréty. Rodným krajem. 2008, č. 37, s. 44-46.

Nývlt, Karel: Výročí A. L. Seidla. Rodným krajem. 2011, č. 43, s. 59.

Seidl, Adolf Leopold: Hasičské feuilletony. Náchod : vlastním nákladem 1900.