| pospěšte, abyste přečetli nejlepší knihy. není jich mnoho a může se státi, že váš život uplyne, než-li je přečtete. Henry David Thoreau
|
Čtení se seniorklubem Ostaš v dubnu
8. dubna jsme se opět sešli ke společnému čtení se seniory. Tentokrát nás čekala povídka „Zde se neklepe“ z knížky Václava Luňáčka Quodlibet.
Humor a zároveň shovívavost s lidskými slabostmi v uvedené povídce byly násobeny skvělým podáním pana Františka Pivoňky. V úvodu jsme si sice o panu malíři Luňáčkovi něco málo řekli, připomněli jeho medailon v knize Osobnosti Police nad Metují od pana Miroslava Pichla a prohlédli jsme si jeho ilustrace hub. Ale mistrovo tvůrčí umění nám nejlépe přiblížila četba herce pana Františka Pivoňky. I následná beseda o „polickém nářečí“ byla živá. Víte, kolik jsme našli výrazů, které známe jen zde na Policku. Škoda, že je nikdo nezaznamenal, protože nenávratně mizí.
Pana Luňáčka neopustíme ani o příštím čtení. Sejdeme se v úterý 13. května v 15 hodin v dětském oddělení knihovny.
Čtení se seniorklubem Ostaš v květnu
V květnu jsme se společně zasmáli při čtení povídky „Pálený kostelník“ z knížky Václava Luňáčka Quodlibet. Vedle humoru nás zaujalo i „polické nářečí“. V minulém článku jsem napsala – škoda, že je (nářečné výrazy) nikdo nezaznamenal, protože nenávratně mizí. A zaznamenal. Tentokrát přišly i dvě dcery pana učitele Baudyše Hana a Alena a přinesly sepsaná „Polická slovíčka známá i méně známá“. Originály dostaly sestry Seidlovy a kopie si domů odnášeli ostatní účastníci. Také regionální fond knihovny je obohacen o cenný přírůstek.
Společně jsme se domluvili, že alespoň část výrazů uveřejníme na našem webu. Pro připomenutí těm starším a pro informaci těm mladším. A třeba se někdo ozve a doplní práci pana Karla Baudyše. Začneme pěkně podle abecedy:
Almara - skříň
Bejzovat – hledat
Blábola – ten, kdo moc mluví (nesmysly)
Bodejť – samozřejmě
Břečka – sníh s vodou
Buclák – hliněný hrnec
Bunštyk – velký kámen
Cezák – květináč
Cifrák – obličej
Cimprlich – akorátní člověk
Dali tomu všechno…
Čas nám všem ubíhá a na prožitá léta nám zbývají vzpomínky, které vyprávíme při setkáních s přáteli. Ovšem někteří je dokážou zachytit a napsat. To je případ paní Eva Foglarové, která prožila celý život vedle manžela „nimroda“ a les ji tak provázel každý den. Sepsala krátké příběhy – vzpomínky nejen své, svého muže, ale také jeho kamarádů myslivců.
Přinesla do knihovny desky plné příběhů. Vybrali jsme jich 18 a rozhodli se je vydat. O spolupráci jsme požádali CKV Pellyho domy. O obrázky se postaraly Lucie Foglarová a Jitka Šulcová a fotografie dodal Michal Bareš. A nyní se vám chystáme drobnou knížku představit. Nečekejte velkou literaturu, která se stane součástí učebnic. Ne, jsou to laskavé příběhy, které se odehrály tady u nás a jejich hrdiny jsou les, zvířata a lidé, pro které je les součástí života se vším, co k tomu patří. Jak píše autorka v úvodu: „Pro ně byla příroda nejen velká láska, ale i povinnost starat se o ni. (Tohoto odkazu bychom si měli být vědomi!)“
Ke křtu knížky se sejdeme v knihovně v úterý 9. července v 18 hodin. Srdečně zveme všechny zájemce.