Podvečerní čtení - Iva Tajovská, Podlaha z trávy, strop z hvězd

Napsal Anna Lukášková na . Odesláno do Stalo se v knihovně

Iva Tajovská (*1959 v Pardubicích), matka dvou dospělých dcer) vystudovala obor sociální práce a dlouhou dobu působí v o.p.s. Pomocník v akci v Pardubicích, která se věnuje sociálním službám na podporu člověka nacházejícího se v nepříznivé sociální situaci tak, aby mohl žít spokojeně a v důstojných podmínkách ve svém domově.

Právě odtud vesměs čerpá náměty pro své prózy - dojemné, laskavé a současně syrové příběhy lidí, za jejichž nenápadným a navenek nezajímavým životem se skrývají opravdová dramata.

V knize Podlaha z trávy, strop z hvězd se zaměřila na lidi poznamenané životními prohrami. Sociální citlivost k outsiderům, pochopení a porozumění pro jejich psychiku, trápení a problémy vyzařuje z vyprávění o bezdomovci Petrovi a učitelce v důchodu Vlastě. Ti dva se od sebe liší svým sociálním postavením i zázemím, a přece jsou si něčím blízcí, snad schopností tolerance a vnitřní laskavostí.

Zároveň oba patří k lidem hledajícím pro sebe záchytný bod: Petr na čas nachází útočiště u dalšího bezdomovce, moudřejšího a životaschopnějšího Antonína, nepraktická, ve stáří mužem opuštěná Vlasta, soustavně zraňovaná dcerou, přesto však občas až nesnesitelně pozitivní, se upíná na bývalé žáky a známé mezi farníky.

Kromě těchto smolařů, kteří vzbuzují svou zranitelností náš soucit, zaujme díky autorčině schopnosti přesné charakterizace i postava lidsky odpudivé Ludmily. Také tato stará, těžce nemocná žena žije v naprostém osamění, ve své sobeckosti a nesnášenlivosti se ale nemá čeho zachytit. I její příběh díky bizarní náhodě zasáhne do života jedné z postav a jednotlivé osudy protagonistů novely se spojí v kompaktní celek živě plynoucího vyprávění.

A my se zaposloucháme do osudů hrdinů knihy opět v podání našich ochotníků.

Polická slovíčka známá i méně známá.

Napsal Anna Lukášková na . Odesláno do Stalo se v knihovně

Polická slovíčka známá i méně známá“, jak je sesbíral pan učitel Baudyš

V jednom z minulých článků jsme zveřejnili prvních pár slov místního nářečí. A už se ozvala první zájemkyně, kterou také zajímá místní mluva a třeba slovník pana učitele doplní. Snad uvedená „slovíčka“ zaujmou i další čtenáře. My budeme pokračovat ve zveřejňování výrazů:

Cudry – vlasy
Černava –zataženo na bouřku
Čiprno – pěkně, ale chladno
Čučákovat (budu…) – budu se rozhlížet, dívat (nebudu nic dělat)
Čurbes – nepořádek
Čvachta – rozbředlý sníh
Divnit – být nepříjemný, protivný
Ďouky – dívky
Drandit (on drandí) – jet rychle
Drapák – březové koště
Drčolík (ta drčolí) – upovídaný člověk (té pusa jede)
Drhlen (je jako drhlen) – je hubená
Handrkovat – dohadovat se
Hapat (dítě hapalo) – dítě upadlo
Heldegrón – silný, velký chlap
Hověl tomu – rozuměl tomu
Hrdlouhat – lhát
Hulovatý (bylo to kulovatý) – bylo toho až moc
Huronský řev – silný, velký řev
Churá – hubená
Kalfas – velký hrnek na kávu
Kančka – tkanička, šněrovadlo
Klábosit – povídat
Klacek – nevychovaný kluk

Polická slovíčka známá i méně známá.

Napsal Anna Lukášková na . Odesláno do Stalo se v knihovně

Polická slovíčka známá i méně známá“, jak je sesbíral pan učitel Baudyš – pokračování

Kokrhél – účes, příšerný klobouk
Korejda – vybíravý člověk (hlavně v jídle) – nic se mu nelíbí
Krauclovat – kašlat
Krdat – breptat
Kreslička – čtvrtka na kreslení
Krchov – hřbitov
Krušec – příliš slané jídlo
Kunýrovat – vymýšlet si
Kurýrovat se – léčit se
Kutě (jdi na kutě) – jdi už spát
Kvákory (to jsou kvákory) – to jsou kecy